• Větší písmo
  • Menší písmo
  • Odstíny šedé
  • Zvýšit kontrast
  • Podtrhnout odkazy
ÚVOD MAPA VIRTUÁLNÍ CHEB HISTORICKÉ KROVY ARCHEOLOGIE ČASOVÁ OSA
toggle-bar toggle-bar PORTÁLY MĚSTA CHEB
PAMÁTKY DOMY NA NÁMĚSTÍ A PĚŠÍ ZÓNĚ DŮM KARLA GROTHA – KARGOVA RESTAURACE
ZPĚT NA VÝPIS visit cheb ikonka šipky

Dům Karla Grotha – Kargova restaurace

Veřejnosti přístupné pouze v rámci provozu zde sídlících podniků.
Přístupné pro veřejnost (dle provozní doby)
Dům čp. 7 byl jedním z trojice domů, které uzavíraly chebské náměstí v místě Koňského trhu (Rossmarkt). Jak uvádí chebský archivář Karl Siegl, jeho nejstarším známým majitelem byl Johann Salzprunner, který v letech 1546–1559 zasedal jako zastupitel ve vnější obci chebské městské rady.[1] V té působili i další majitelé domu, jako v letech 1672–1689 Adam Vetterle či v letech 1768–1777 Christof Zembsch.[2]

Na olejomalbě malíře Franze Schilhabela z roku 1893, vyhotovené podle starší předlohy z 1. třetiny 19. století, je zachycena jižní fronta měšťanských domů uzavírajících chebské náměstí. Dům čp. 7 se zde obrací do náměstí vysokým trojúhelným štítem, přičemž je ještě zcela patrný gotický charakter stavby. Na grafice z roku 1845 je budova již kardinálně přestavěna. Do náměstí se otáčí sedlovou střechou opatřenou řadou vikýřů a uliční průčelí je horizontálně členěno římsami. V době, kdy dům čekala další zásadní přestavba, byl jeho majitelem truhlářský mistr Karl Groth. Demolicí sousedního objektu čp. 8, na jehož místě vyústila na náměstí nová ulice Bahnhofstrasse (ul. Svobody), zůstal dům Karla Grotha v místě průrazu nevábně obnažen. V květnu 1865 proto majitel žádal stavební úřad, aby mu povolil přestavbu domu a zejména vyhotovení fasády do nové ulice. Úpravy domu navrhl chebský stavitel Adam Haberzettl za pečlivého dohledu stavebního úřadu, který úzkostlivě dbal na dodržení uliční čáry nové komunikace. Protože se dům rozkládal na půdorysu písmene U okolo vnitřního dvora, bylo zapotřebí tento prostor zastavět[3]. Zároveň Haberzettl obrátil hlavní průčelí do Bahnhofstrasse. Novou fasádu pojednal stavitel s monumentalizujícím účinkem, kdy pozornost soustředil zejména na středový rizalit, jehož historizující článkování čerpalo převážně z raně románského a gotického slohu. Rizalit akcentovala pro Haberzettla charakteristická atika, kterou završovaly dvě mohutné vázy. Architekt zde také užil svého oblíbeného prvku spínání pater vysokým řádem, ať již jde o pilastry v rizalitu či polosloupy na nároží. V roce 1878 zakoupil dům sládek a restauratér Christof Karg a pustil se do různých přestaveb. V noci 27. října 1883 zachvátil střechu Kargova domu požár, který naštěstí včas uhasili místní hasiči. O sedm měsíců později obdržel dům novou břidlicovou střechu. V přízemí budovy si Karg zřídil jako rodinný podnik restauraci, pro niž vařil vlastní pivo. V roce 1923 pronajal Ferdinand Karg prostory v přízemí a v prvním patře peněžnímu ústavu Kreditanstalt der Deutschen, jehož existence se nesla na vlně hospodářského nacionalismu. Pro bankovní společnost navrhl vcelku nevýraznou adaptaci průčelí významný německý pražský architekt prof. Arthur Payr. Po druhé světové válce byl objekt během asanace historického jádra města rekonstruován a v roce 1960 předán do majetku Veřejných služeb města Chebu. V budově tak byla soustředěna prádelna a čistírna oděvů, šití prádla, fotoateliér a ředitelství Okresního podniku služeb.

Autoři textu:
Zbyněk Černý – Karel Halla – Hana Knetlová

[1] Karl Siegl, Seznam majitelů měšťanských domů v Chebu. Purkmistři města Chebu v letech 1282–1926 a členové městské rady v letech 1384–1777, Cheb 2001, Josef Hájek (ed.), s. 109.

[2] Tamtéž, s. 119 a 125.

[3] Přesněji byl mezi dvě křídla vložen trakt, čímž byl vymezen uvnitř zástavby malý dvorek.

Literatura:
Zbyněk Černý – Karel Halla – Hana Knetlová, Que procedit. Historie pěší zóny v Chebu / Geschichte der Fussgängerzone in Eger, Město Cheb 2010, s. 40-44.

Projekt:
Adam Haberzettl
Zobrazit více
visit cheb dům karla grotha – kargova restaurace
visit cheb ikonka šipky ADRESA
SVOBODY 97/23, 350 02 CHEB

Historické texty

N205/8-3Sturm 1952

Evangelický kostel Evangelická obec augsburského vyznání v Chebu byla založena jako samostatná náboženská a školní obec spolkem Nadace Gustava Adolfa 11. listopadu 1862. Její činnost se vztahovala tenkrát na soudní okresy Cheb, Planá, Teplá a Tachov a velký díl soudního okresu Sokolov. První farář evangelické obce byl Adam Marian Ithamar Koch ze Sv. Johannisu u Bayreuthu, který byl předtím vikářem ve Waldsassenu a krátkou dobu vykonával funkci seniora v západních Čechách. Obec ho zvolila 15. března 1863 a 13. září téhož roku byl instalován. Jako modlitebna sloužil tomuto nově založenému evangelickému sboru sál krajského soudu, potom rozměrná místnost v domě majitele rytířského panství Johanna Gottfrieda Opitze (roh ulice J. V. Sládka a Májové). Ale už 10. června 1869 byl na pozemku před Horní branou, koupeném 1864, položen základní kamen k Evangelickému mírovému kostelu. Ten byl předán 5. října 1871 svému účelu. V zakládací listině, která je zazděna v plechové skříňce, jsou zapsána zejména jména zasloužilých, jimž děkuje kostel za postavení. Je tam jmenována: Královská sasská vláda, která povolila nejen sbírku, ale poskytla i hotové peníze a zavázala se vyplácet ročně příspěvek na plat faráře a učitele, dále královská panská vláda, jež povolila sbírku v provinci Sassko a Braniborsko, královská bavorská vláda rovněž povolila sbírku v Bavorsku, knížectví Altenburg, knížectví Reuss ä. L., dále mnoho dobročinných dárců v Nizozemsku. Peněžní hotovost dala správní rada Bavorské východní dráhy, tehdejší podnikatel železniční trati Hof – Cheb pan v. Kramer – Klett v Norimberku, král Wilhelm I. pruský, královna Augusta Pruská, královská vdova Marie Elisabetha Pruská, král Johann Sasský, velkovévodkyně – matka Alexandrine von Mecklenburg, vévoda Bernhard von Meiningen, vévoda Leopold von Anhalt, pak dále majitel rytířského statku Joh. Opitz v Plavně (majitel rytířského dvora Podhradu a Krásné Lípy), paní Clara Köstlerová von Strohmberg. Paní Magdalena Hochmuth, majitel dolu a sklárny v. Stark v Rychnově a další. Podstatné byly také dodávky stavebního materiálu jako dary pro stavbu kostela. Plány na stavbu evangelického kostela vypracoval architekt van der Hude v Berlíně, královský bavorský stavební inspektor Müller ve Wunsiedlu spolu s Adamem Haberzettlem, který pak vedl stavbu. Slavnost posvěcení kostela se konala 5. října 1871. V upomínku na tento den byl vydán slavnostní list. Velmi hojná byla účast evangelických sborů, předních zástupců úřadů a mnoha čestných hostů z Rakouska a Německa. Universitní profesor dr. Fricke z Lipska zastupoval ústředního starostu Nadace Gustava Adolfa. Na církevní slavnosti bylo přítomno na 46 duchovních většinou z Bavorska a Saska v popředí s farářem evangelického sboru v Karlových Varech Ottou Rodewaldem. Slavnostní kázání měl chebský farář Ithamar Koch. Osudová náhoda tomu chtěla, že stejného dne byl pohřben stavitel kostela Adam Haberzettl, který zemřel 2. října 1871. Hned po vysvěcení kostela odebrala se celá evangelická obec se všemi slavnostními účastníky a evangelickými duchovními v talárech na pohřeb katolického zesnulého, který postavil kostel. Tento dojemný čin dodal nad hrobem zesnulého počin ke spojení obou křesťanských vyznání.

(Sturm 1952,393)
Číst dále
n205/8-2Kunst 1992

Evangelický kostel Prvním větším stavebním počinem na území nového města byla církevní stavba. Poté, co byla v rámci ústavní obnovy monarchie v roce 1861 císařem Františkem Josefem zrovnoprávněna evangelická víra s katolickou, byla v Chebu velmi záhy opět založena protestantská obec, která si již v roce 1865 vybudovala na pozemku staré střelnice před Horní branou svou faru a školu. Obě stavby provedl Adam Haberzettl v novorománském slohu, ve spolupráci s konzultanty H. v. Hügelem a královským bavorským stavebním inspektorem Müllerem z Wunsiedelu. Průčelí volně stojící budovy školy jsou strukturovány rohovými lizénami mezi obloučkovými vlysy a zaštítěnými hlavními rizality, které jsou opět orámovány lizénami a zdůrazněny uzavírajícím se párem oken s lomenými oblouky. Na bočních průčelích vystupují bez přerušení svislé lizény, aby se na štítu spojily do elegantního lomeného oblouku; motiv vznešenosti, který v souladu s romanizujícími slepými arkádami vytvářejí svébytný půvab. Rovněž fara je zvýrazněna hlavním štítem, který je však probíhajícím keltským vlysovým ornamentem plynně součástí střešní linie fasády. V letech 1869-1871 vznikl mezi oběma budovami, které směřují do dnešní ulice Čs. obrněné brigády a 26. dubna, evangelický kostel. Plány údajně vypracoval berlínský architekt Hermann VAN DER HUDE, který si udělal jméno již ve svém rodném městě mnoha vilami a obytnými domy ve slohu italské renesance, a který postavil v Hamburku Lessingovo divadlo a uměleckou síň. Jako druhý navrhující architekt je uváděn bavorský stavební inspektor Müller z Wunsiedelu. Otázka, zda měli oba architekti pouze poradní funkci, nebo zda vytvořili sami stavební plány, musí zůstat vzhledem k nedostatečným a nejednoznačným pramenům otevřená. Jisté je, že vedení a průběh stavby měl na starost zase Adam Haberzettl, který však zemřel jěště před dokončením kostela. Jedná se o síňový kostel se západní věží postavenou tak, že napodobuje svými zvýrazněnými jednoduchými tvary ranou gotiku žebravých církevních řádů. Na západní a východní straně tvoří kostel dvě příčné lodě, které však nevedou nad šířkou lodi, při pohledu z vnějšku jsou ale viditelné díky zvihajícím se štítům. Kůr je vtažen dovnitř až k předpolí ve východní příčné lodi a vytváří nápadně plochou apsidu. Vnější stavba je formována západní věží, která se mění z kvadratického půdorysu v osmiúhelník a je ukončena vysokou špičatou helmicí. Výška věže se stala viditelným symbolem náboženské emancipace. Na minimum omezené, zřetelně jednoduché gotické ozdobné tvary, které vyplývají z romantické myšlenky o středověku jako o křesťanské době, působí ve své lineární síle jako, kdyby byly zhotoveny stroji a nalepeny. Omezují se na odstupňované opěrné pilíře s jednoduchými sedlovými střechami a slepými výklenky s kružbami, na vinuté kružbové vlysy mezi lyzénami, na jednoduchou rozetu na západním průčelí a na jednoduchou ozdobu kolem profilovaného portálu, který se nahoře otevírá do křížové kytky.

(Kunst 1992,203-4)
Číst dále
Boháč 1999

V listopadu 1862 byla v Chebu s podporou Nadace Gustava Adolfa z Lipska založena samostatná evangelická obec augsburského vyznání. Již v březnu následujícího roku byl waldsassenský vikář zvolen prvním farářem v Chebu a větší, pronajaté sály ve městě sloužily zatím jako provizorní modlitebny. V roce 1864 kupuje evangelická obec pro stavbu kostela pozemek po bývalé střelnici za Horní bránou a zároveň se rozhodla, že před stavbou kostela je důležitější založit školu. Podle plánu mnichovského architekta Heinricha Hugela dokončuje během jednoho roku stavitel Angermann z Mnichova s chebskou stavební firmou Weiss budovu fary, která zároveň sloužila jako škola. V letech 1869 – 1871 byl pak vedle fary, na rohu dnešní ulice Obrněné brigády a 26. dubna, postaven nový kostel.

Evangelický kostel Míru se stal první větší stavbou v nové městské zástavbě v okružní ulici podél bývalých hradeb. Stavbu řídil stavitel a majitel jedné z největších stavebních firem v Chebu Adam Haberzettl. Známý berlínský architekt Herrmann van der Hude a inspektor Muller jsou uváděni jako spoluautoři plánů kostelní stavby, kterou tvoří prostá gotizující hala s dvěma příčnými loděmi. Ty ovšem nepřekračují šířku lodě a jsou zvenčí pouze zdůrazněny zvýšenými štíty. Charakteristickým rysem je především 40 m vysoká, osmiboká, štíhlá věž s vysokou jehlanovou helmicí, která je pro okolí působivým signálem konfesní emancipace.

Evangelická škola na faře, která zahajovala výuku s pěti žáky, měla kapacitu 70 žáků. Škola získala v roce 1870 statut veřejné školy a stálý nárůst žáků znamenal, že od roku 1872 bylo nutné pronajímat další prostory ve městě. V roce 1893 se proto evangelickáobec rozhodla postavit samostatnou školní budovu. Během roku dokázalo necelých 1600 členů této obce sbírkami získat nezbytných 65 tisíc korun, za které stavitel König postavil ve východní části vedle kostela novou školní budovu pro 150 žáků. V 1908 pak bylo nutné školu opět rozšířit. Technicky obtížnou přístavbu, neboť budova se nacházela na okraji bývalého městského příkopu, vyřešil architekt Rolf Beier.

Pro tolerantní duch města v 2. polovině 19. století je více než příznačné, že vysvěcení nového evangelického kostela dne 5. října 1871, které za účasti mnoha významných hostů a 46 duchovních z Bavorska i Saska provedl karlovarský evangelický farář Otto Rodewald, se stalo pro Cheb i prvním významným činem ekumenického smíření. V ten samý den se konal i pohřeb Adama Haberzettla, který umřel tři dny před svěcením kostela. Všichni účastníci slavnosti se proto po vysvěcení přidali ke kolemjdoucímu pohřebnímu průvodu a odebrali se na katolický hřbitov, aby zde společně v působivé jednotě uctili památku stavitele kostela.

Přehled základních dat:

1862 - založení chebské evangelické obce

1863 - volba prvního faráře

1864 - rozhodnuto odsunout stavbu kostela a postavit faru se školou

1865 - dokončena stavba farní a školní budovy

1869 - položen základní kámen ke stavbě kostela

1870 - slavnostní vysvěcení kostela

1893 - rozhodnuto postavit samostatnou školní budovu

1894 - vysvěcení nové školy

1908 - přístavba a rozšíření školy

(Boháč 1999,57-59)
Číst dále

MAPA STRÁNEK

ÚVOD MAPA VIRTUÁLNÍ CHEB HISTORICKÉ KROVY
ARCHEOLOGIE ČASOVÁ OSA O PROJEKTU
visit cheb logo
© Copyright 2024 VisitCheb. Všechna práva vyhrazena