Špitál u sv. Bartoloměje

Špitál sv. Bartoloměje Měšťanský nadační ústav sv.Bartoloměje je nejstarším pečovatelským ústavem v Chebu a byl zřízen roku 1270 k ubytování nemocných a chorých starých osob. Byl nejprve spravován bratry Svatého ducha, spolkem laiků pro péči a potřebné. Roku 1271 přenechalo město pečovatelský a léčebný ústav, označovaný jako „špitál“, řádu křížovníků s červenou hvězdou v Praze, vyhradilo si ale dozorčí právo. Bratři od Svatého ducha se svým představeným Gosweinem, pocházejícím z patricijského rodu, byli převzati do křížovnického řádu. Již v roce 1273 zde bylo ošetřováno 28 starých lidí neschopných výdělku. O přijetí do chudobince rozhodovala rada města, jíž příslušel celkový dozor nad špitálem (radní předpis 1420: auch soll jeder burgermeister, der so wird gekorn, mit dem rathe in das spital gen, so wol zu jedem neuen rath zwen dazu kiesen, die alle wochen in das spital gen, umb zu sehen das den armen siechen recht geschee – každý starosta by měl s radou chodit do špitálu a z každé rady poslat dva, aby se každý týden chodili do špitálu přesvědčit, že se chorým starcům neděje žádné příkoří). Budova špitálu byla v průběhu staletí opakovaně obnovována. O hrázděné budově, postavené roku 1414 z podnětu Niklase Gumerauera, činného také jako starosta města, víme, že byla roku 1685 stržena a nahrazena novou, která byla opět roku 1742 rozšířena. Roku 1809 byla tato stavba zničena při velkém požáru města. Spáleniště bylo několik let nepoužíváno a obyvatelé špitálu byli přechodně ubytováni v jiném městském domě. Teprve roku 1828 mohla být na náklady špitálního fondu postavena budova špitálu, která stála až do současnosti a roku 1945 byla v důsledku vyhození mostu přes Ohři do povětří silně poškozena a pak stržena.

Sturm 1952,394