Top 13

Na historickém náměstí Krále Jiřího z Poděbrad stojí jeden z hlavních symbolů chebské architektury – Špalíček. Tyto zajímavé, částečně hrázděné domky začaly vznikat už ve 13. stol. v závislosti na potřebách místních kupců, na místě kramářských bud a masných krámů. Celý komplex byl ale dokončen až v 15. stol. Podle nejstaršího zobrazení z roku 1472 je půdorys dnes unikátního komplexu jedenácti kupeckých domů zachován do současné doby. Dříve ke Špalíčku patřil na západní straně ještě třetí blok domků, který byl pravděpodobně někdy v 19. stol zbořen. Kvůli nedostatku místa a malým parcelám byly stavby hranaté a vystavěné do výšky. Špalíček je rozdělen do dvou bloků Kramářskou uličkou, širokou pouhých 160 cm. Samotné náměstí Krále Jiřího z Poděbrad svým názvem připomíná návštěvu českého krále, který zde v letech 1459–1467 pobýval, aby urovnával tehdejší spory mezi Čechy a říšskými knížaty. Pro kamenné, původně gotické domy na náměstí jsou dodnes charakteristická jejich úzká průčelí a především vysoké vícepatrové střechy, které dávaly na odiv bohatství středověkého Chebu. Kupci a obchodníci - původní majitelé těchto výstavních domů - tehdy totiž půdy v domech využívali jako sklady pro své zboží. Tak bylo hned na první pohled patrné, že čím vyšší střecha, tím úspěšnější a bohatší obchodník. Kašna Herkula ve spodní části náměstí získala kamennou nádrž v roce 1606. V roce 1681 byla na kašně postavena dřevěná socha od Petra Ecka a malíře Heinricha. Dřevěná plastika byla později nahrazena sochou „divého muže“ Herkula, opírajícího se o štít s erbem města Chebu. Kašna rytíře Rolanda stojí v horní části náměstí. V roce 1591 byla nahrazena dřevěná socha kamennou sochou ozbrojeného landsknechta od sochaře Wolfa Henffa. Tato socha rytíře Rolanda symbolizující městská práva brzy dostala své chebské jméno Wastl. V roce 1966 byla socha restaurována, a v roce 1981 pak nahrazena kopií od sochaře J. Živného. Originál chebského kamenného rytíře našel své místo v chebském muzeu.

Dochované chebské krovy tvoří nejvýznamnější soubor těchto jedinečných historických dřevěných konstrukcí datovaný od středověku do poloviny 20. století na území ČR. Jednotlivé konstrukce v sobě nesou komplexní informace o typech a variantách krovů v řádu stovek let, a to v jednom prostoru – v městských domech na chebském náměstí. Navštívit a poznat tak bohatý komplex krovů je možné pouze v Chebu. Za existenci památky s vysokou historickou hodnotou vděčíme bohatství místních kupců, kteří od 14. století stavěli velké domy, jejichž přestavby již nebyly v dalších stoletích nutné; skutečnosti, že stavěli z kvalitního dřeva s vynikajícími tesaři a střechy pokrývali pálenou krytinou, která bránila šíření devastujících požárů; a v neposlední řadě omezeným snahám krovy vyměňovat nebo upravovat v průběhu poválečné asanace a dalších období 20. století.

Budova muzea v Chebu dříve známá jako Pachelbelův dům, stojí v dolní části náměstí přímo pod Špalíčkem. Dům byl poprvé písemně zmíněn již roku 1390 a patří k nejstarším měšťanským domům s gotickým portálem. V roce 1600 byl renesančně přestavěn. Nejvýrazněji se do chebských i evropských dějin zapsal tím, že v něm byl 25. února 1634 zabit vrchní velitel císařských vojsk, generalissimus Albrecht z Valdštejna, což připomíná pamětní deska. Vévoda Albrecht z Valdštejna navštívil Cheb celkem pětkrát, ale vždy to pro město znamenalo velké útrapy, rabování, drancování a verbování do císařského vojska. Protože však památka na velkého generála třicetileté války a touha vidět krvavé skvrny na stěnách lákaly v minulém století množství návštěvníků, bylo v kanceláři městského písaře ve dvorním traktu založeno v roce 1873 malé městské muzeum. Byl v něm vytvořen kromě první expozice a katalogu i velice moderní sbírkový program pro instituci, která byla jednou z prvních toho druhu v českých zemích. Po třicetileté válce koupili dům jezuité, od roku 1735 je trvale v majetku města. I dnes je možné si v muzeu kromě uměleckohistorických sbírek, které se váží k historii Chebu a Chebska, prohlédnout Valdštejnskou obrazárnu a řadu památek a osobních předmětů Albrechta z Valdštejna.

Zahrada je součástí komplexu františkánského kláštera. Původně sloužila ovocná a zeleninová zahrada až do 30. let 20. století výhradně potřebám františkánského kláštera. Navazoval na ni uzavřený dvůr s pivovarem a hospodářskými budovami. V zadní části konventních budov bylo ve 30. letech 20. století otevřeno národopisné muzeum a při této příležitosti byla zahrada přeměněna na okrasnou. V 50. letech, po obsazení kláštera a internaci řeholníků, byla opět přeměněna na zahradu zeleninovou, tentokrát školní. Po roce 1989, v souvislosti s obnovením turistického ruchu v Chebu a v souvislosti s opravou chebského hradu, se zrodila myšlenka zahradu zregenerovat. Pro zpracování projektu byl osloven i jeden z nejlepších českých zahradních architektů profesor Drahoslav Šonský z Mendelovy univerzity v Brně. Renovace Klášterní zahrady byla dokončena v roce 2002 a dnes je zahrada nádhernou oázou v centru města Chebu, místem klidu, i místem, kde se konají kulturní akce.

Město Cheb má mnoho lákavých turistických cílů. Jedním z těch nejatraktivnějších a nejzajímavějších je projekt Chebské niky. V rámci tohoto projektu se v průběhu několika minulých let podařilo ve spolupráci s chebskou Galerií 4 v historické části města zaplnit většinu z dosud prázdných kartuší a nik, které v minulosti obsahovaly malé sochy či znak majitele domu. Sošky často prozrazovaly, jaký řemeslník v budově bydlí a pracuje, jenže mnohé z nich zmizely v propadlišti dějin a výklenky ve fasádách zůstaly dlouhá léta prázdné. Duchovním otcem originálního projektu se stal ředitel chebské Galerie 4, vášnivý fotograf Zbyněk Illek, který si prázdných nik a kartuší všiml při pořizování obrázků v ulicích historického centra města. V roce 2011 byl projekt dokončen a celkem 17 uměleckých děl současných výtvarných umělců z celé republiky ozdobilo domy na náměstí i v přilehlých starobylých uličkách a zákoutích. Prohlídka oživených nik se samozřejmě neobejde bez procházky, v jejímž rámci je možné seznámit se s velkou částí historického centra, které je městskou památkovou rezervací od roku 1981. Dílka v nikách neohromí svými rozměry, ale zaujmou svým často velmi originálním pojetím. V Turistickém infocentru je možné zakoupit brožurku s mapou, přehledem všech uměleckých děl i průvodním slovem jednotlivých autorů.

Krajinka je oblíbená příměstská rekreační zóna. Na břehu řeky Ohře pod chebským hradem byl v roce 2006, ve spolupráci s německým městem Marktredwitz, realizován projekt krajinné výstavy. Terénní a zahradnické úpravy zanedbaných a opuštěných městských lokalit mají v Německu mnohaletou a bohatou tradici, v Česku šlo však o ojedinělý a zcela unikátní projekt. Jen málokdo ví, že historie chebských velkých zahradnických výstav sahala až do 19. století, a je zajímavé, že i všechny tři předválečné výstavy v roce 1898, 1923 a 1931 se odehrály na stejném místě, to znamená v údolí řeky Ohře ve „stínu“ hradeb krásného románského hradu. Ve své novodobé historii město Cheb na tuto slavnou tradici navázalo již dvakrát. Na obou březích řeky Ohře tak vznikla zajímavá turistická, odpočinková a sportovní oblast, která nabízí bohaté využití pro všechny věkové kategorie. Vycházkový bulvár je doplněn dětskými hřišti s houpačkami a skluzavkami, hřištěm s vodními prvky a stezkou pro bosé nohy, cvičebními stroji pro seniory i street workoutovým hřištěm, crossovou dráhou, pétanquovým hřištěm, stolním tenisem, lanovým centrem s půjčovnou kol, skateparkem, vyhlídkovou věží na Vávrově lávce a několika restauracemi s letními terasami.

Bismarckova rozhledna na Zelené hoře u Chebu je nádherná romantická rozhledna, která se nachází uprostřed lesa a nabízí krásný rozhled na vršky Českého a Slavkovského lesa, Smrčin i Krušných hor. Je jednou ze tří českých věží, které se stavěly na počest německého kancléře Otto von Bismarcka. Rozhlednu postavili zdejší němečtí vlastenci z Chebského okrašlovacího spolku jako vlastní příspěvek k tehdejšímu kultu tzv. Bismarckových rozhleden a sloupů. Chebská rozhledna byla původně jen dřevěnou vyhlídkovou plošinou vysokou 14 metrů, která byla zpřístupněna 23. 8. 1891. V roce 1909 byl objekt pro špatný stav dřevěné konstrukce zbourán. V témže roce byl v Chebu ustanoven výbor pro stavbu rozhledny a 22. 5. 1909 byla vyhlášena v chebských novinách veřejná sbírka. Stavba věže dle návrhu architekta Rolfa Beiera započala již v létě a 3. 10. 1909 byla 18 metrů vysoká kamenná věž se 71 schody slavnostně otevřena. Po druhé světové válce však patřila k tajnostem takzvané železné opony – až do pádu komunismu totiž stála v hraničním zakázaném pásmu. Donedávna byla mnohými považována za zbouranou, mladší generace o její existenci ani netušila. V roce 2005 ji město Cheb nechalo zrekonstruovat. Věž, která se nachází v nadmořské výšce 637 m, byla 12. 6. 2005 znovu zpřístupněna veřejnosti a zařadila se k dalším historickým objektům, které město Cheb vlastní a o které pečuje.