Kostel sv. Michala

Tento kostelík se nacházel na severozápadním úbočí hory, na které stojí hlavní farní kostel sv. Mikuláše. Byl pobočkou tohoto kostela a do roku 1784 se zde konaly zádušní mše. Patřil k bývalému hřbitovu, který obklopoval farní kostel. Tvořily ho dvě klenuté místnosti umístěné nad sebou, z nichž dolní byla zahloubena v zemi a obsahovala tělesné pozůstatky zemřelých. V horním kostele mělo německé bratrstvo „Zvěstování Panny Marie“ své pobožnosti. Kromě toho se zde konaly vigilie a uvádělo do duchovních úřadů. Tělesné pozůstatky byly již v roce 1687 odstraněny. Následovalo uzavření způsobené nařízeními vydanými císařem Josefem II. a je možné, že zároveň odpovídalo přání městské správy, která se tehdy věnovala údržbě příliš mnoha budov. Jak vyplývá ze zpráv očitých svědků, byl základní tvar pravoúhlý, asi 30 stop dlouhý a 20 stop široký. Na východní straně ho uzavírala polokruhová apsida v románském stylu. Prökl se domnívá, aniž by předkládal důkazy, že „Karnerkirche“, kde se podle jeho názoru konaly bohoslužby povozníků („Karnerů“), existoval již před kostelem sv. Mikuláše. Avšak okolnost, že byl zasvěcen archandělu Michaelovi, nenechává na pochybách, že vznikl jako kostnice patřící k farnímu kostelu. Vchod do dolní místnosti se nacházel na západní straně, druhý vchod vedoucí do horního kostela byl na jižní straně. Spojení obou prostor otevřením klenby nevzniklo. V roce 1809 vyhořela horní část, která již nebyla znovu vystavěna. V roce 1827 byla stržena a místo zarovnáno. Přičemž spodní kaple měla zůstat neporušená a měla by se pod násypem nacházet v původním stavu. Přibližný základní tvar ukazuje reprodukce obr. 23, tak jak se ho podařilo sestavit z jednotlivých popisů.

(Grueber 1864)