Jesuitská kolej

Do široka vyčnívající dvojramenné kulaté schodiště, které překonává výškový rozdíl mezi Lodní ulicí (Schiffgasse) a Kostelním náměstím, bylo postaveno namísto původního jednoduchého schodiště roku 1697 a později bylo doplněno nasazením kamenných soch. Prostorné náměstí, ležící při Lodní ulici, vzniklo teprve roku 1835, když byla současně se stavbou kasáren stržena vysoká zeď, která zde obklopovala hospodářský dvůr bývalé komendy německého rytířského řádu a jezuity založenou zahradu. Jezuité používali přilehlé budovy, které později musely uvolnit místo kasárnám, společně se sousední latinskou školou jako kolej; bývalá komenda německého rytířského řádu jim totiž byla při zakoupení městskou správou roku 1693 smluvně dána k dispozici pro tento účel do doby, než budou schopni sami si postavit vlastní novou kolej. Tato úmluva vycházela z vleklých jednání, která předcházela druhému nákupu majetku bývalého německého rytířského řádu městskou správou. Městská správa se již v roce 1608 pokusila koupí získat majetek a práva bývalého německého rytířského řádu, aby se stala patronátním pánem nade všemi chebskými kostely, kostely ve městě Chebu a na Chebsku; musela ale tehdy vrátit již uzavřenou smlouvu. Protože ke konci 17.století byla již beze zbytku provedena protireformace, nebylo již pochyb o vyhovění úmyslům města. Pouze jezuité se do druhé koupě roku 1693 vložili jako konkurenti, mohli ale být spokojeni s úpravou, že jim bude budova komendy bez nákladů dána do užívání. Tak tato stavba zůstala do zrušení řádu jezuitů císařem Josefem II. v roce 1773 v užívání jezuitského řádu, kteří přes různé snahy již nedosáhli toho, postavit si vlastní dům, který chtěli zřídit namísto jednoho měšťanského domu na náměstí. Z budov, které sem patřily, se nic nezachovalo. Na počátku 19.století se ubytování jednotek, umístěných v Chebu stalo nákladným břemenem, zvláště když městská správa musela potřebná místa pro nocleh jednotlivě najímat. Ani vesnické obyvatelstvo nezůstalo těmito vojenskými náklady nezatíženo. Po několika návrzích a složitých jednáních došlo mezi chebským měšťanstvem a majiteli dvorů, kteří byli do ubytování vojáků zataženi, 7.listopadu 1814 a 22.března 1815 k dohodě, že spolu založí kasární stavební fond. Venkovské obyvatelstvo projevilo ochotu zaplatit peněžitý obnos ve výší jednoroční daně a dodání nákladu ve stejné hodnotě a městská správa měla také do tohoto fondu přispět odpovídajícím podílem. Z žádné ze stran se ale tomuto podnikání nedostalo zvláštní podpory. Břemene ubytování se chtěly zbavit, nákladů se ale hrozily. Tak uběhly roky neplodným vyjednáváním s mnoha spisy, než 30.ledna 1834 pozval loketský krajský setník svobodný pán Karg v. Bebenburg na radnici zástupce měšťanstva a venkova, aby záležitost konečně uvedli do pořádku. Magistrát potom 17.května 1843 projevil ochotu dát k dispozici z městských lesů bezplatně veškeré dřevo potřebné na stavbu kasáren a kromě toho ještě peněžitý obnos. I s venkovským obyvatelstvem byl dohodnut závazný obnos. V květnu 1835 mohla být po stržení budovy komendy zahájena a roku 1839 dokončena stavba kasáren pro tisíc mužů.

(Sturm 1952,314)

Kolej jezuitů

Císařským nařízením z 23. srpna 1627 přikázal Ferdinand chebské radě vrátit zakoupenou komendu řádu německých rytířů, s jejímž vlastnictvím bylo spojeno patronátní právo kostela pro sv. Mikuláše a většiny kostelů na Chebsku. Maltézští rytíři, kteří komendu v roce 1608 chebské radě prodali a kterým nyní musela být vrácena, přenechávají svá práva jezuitům. Ti zakládají v Chebu kolej a v protestantském Chebu je opět v jezuity spravovaném kostele sv. Mikuláše od roku1628 prováděna katolická bohoslužba. Rok na to jsou protestantské bohoslužby zakázány v celém Chebu a jezuité přebírají i chebské školy. Tento přičinlivý protireformační řád se v Chebu usadil na dalších 150 let a až do svého rozpuštění Josefem II. v roce 1773 dokázal obrátit celé protestantské Chebsko na „správnou víru“.

Jezuité chtěli v Chebu samozřejmě postavit reprezentativní budovu konventu a po třicetileté válce vykoupili především tzv. Tannerovy domy na náměstí. Stavba měla zabírat celou třetinu spodní části náměstí od Gablerova domu až k dnešnímu děkanství na Kostelním náměstí. K demolici těchto budov a stavbě konventu naštěstí především z finančních důvodů nedošlo. Jezuité měli své sídlo v různých domech v blízkosti farního kostela a po roce 1642, po vyhnání protestantského starosty Pachelbela, dokonce vlastnili jeho později známý Městský dům až do přestěhování do své klášterní budovy.

V roce 1693 získává město s konečnou platností komendu německých rytířů a po dohodě z jezuity jim přenechává výměnou za Tannerovy domy budovu tzv. Křížového dvora, který stával pod kostelem sv. Mikuláše, k přestavbě pro řádovou kolej. Nová budova jezuitského konventu byla postavena v letech 1695 – 1705 a zabírala asi polovinu západní části nynějšího Kasárního náměstí. Nevýrazná dvoupatrová budova s bočními křídly byla orientována průčelím ke kostelu sv. Mikuláše. Centrální vstupní prostor byl vyzdoben pěti velkými kamennými sochami, které byly po sekuralizaci kláštera odkoupeny městem a umístěny na hřbitovní zeď u kostela sv. Mikuláše. Čtyři z nich pak byly v roce 1819 postaveny na pilíře nového mostu přes Ohři.

Ve východní části koleje pod kostelem byla rozsáhlá zahrada oddělená zdí, u které bylo v roce 1697 postaveno široké, tehdy ještě jednoduché barokní schodiště spojující kolej s kostelem a gymnáziem, které jezuité rovněž spravovali. Schodiště získalo kolem roku 1700 sochařskou výzdobu dvěma plastikami od Wilhelma Felsnera. Vedle postavy sv. Nepomuka to byla socha sv. Josefa, který byl od roku 1654 uctíván jako patron města. V roce 1839, kdy vlastně vzniká pod kostelem nové náměstí, bylo původní schodiště přestavěno do dnešní podoby dvouramenné elipsy a uprostřed přibyla socha Madony, patrně pátá z původních soch, které kdysi zdobily průčelí jezuitského kláštera.

Sochařská výzdoba schodiště a reliéf Panny Marie na fasádě Gablerova domu na náměstí jsou tak vlastně jediné dochované památky po jezuitech v Chebu. V roce 1834 se chebský magistrát rozhodl postavit na místě bývalé jezuitské koleje kasárna, neboť náklady na ubytování vojáků v jednotlivých domech byly zátěží pro městskou pokladnu i občany. V roce 1835 byla budova komendy zbourána a během dalších čtyř let postavena podle plánů J. Fischera čtyřpatrová erární budova, která včleněna do svahu svou výškou téměř zastínila pohled na kostel sv. Mikuláše z nově vzniklého Kasárního náměstí. Po první světové válce byla tato budova využívána pro nouzové ubytování bezdomovců, poškozená bombardováním v roce 1945 byla po válce demolována.

Přehled základních dat:

1623 - jezuité přebírají kostel sv. Mikuláše

1642 - stávají se vlastníky Městského domu na náměstí

1657 - získávají Tannerovy domy pro stavbu konventu

1693 - město přenechává jezuitům Křížový dvůr ke stavbě koleje

1695 – 1705 stavba nové koleje

1697 - stavba barokního schodiště ke kostelu

1773 - zákaz a rozpuštění jezuitského řádu

1791 - prodej klášterní budovy

1835 - demolice konventu

1835 – 1839 stavba kasáren na původním místě koleje

1945 - kasárna poškozena bombardováním

(Boháč 1999,74-76)